15. 11. 2017
Jako sametová revoluce se označuje období politických změn v Československu mezi 17. listopadem a 29. prosincem roku 1989, které vedly k pádu komunistického režimu a přeměně politického zřízení na pluralitní demokracii. K urychlení změn přispěl rozpad bývalého Východního bloku a narůstající nespokojenost obyvatelstva s ekonomickou a politickou situací v zemi.
V širší společnosti Československa, uzavřené vůči okolnímu světu a jeho dění, se v letech 1988–89 uskutečnilo několik do té doby nemyslitelných protivládních demonstrací. Už v březnu 1988 proběhla tzv. Svíčková demonstrace v Bratislavě. Tentýž rok proběhly demonstrace v Praze k výročí okupace Československa nebo 28. října k výročí vyhlášení samostatného státu.
V říjnu 1989 naplánovala organizace Nezávislé studentské sdružení STUHA na 17. listopad 1989 pietní akci k 50. výročí uzavření českých vysokých škol nacisty (1939). Akce se měla odehrát na pražském Albertově. V pátek 17. listopadu se na Albertově sešli studenti pražských vysokých škol. Po skončení oficiální části demonstrace se dav neplánovaně vydal do centra města. Složky Sboru národní bezpečnosti měly rozkaz zabránit průvodu cestě na Hrad či na Václavské náměstí.
V reakci na odpor, který ve společnosti vyvolal brutální zásah policejních jednotek se na popud Václava Havla sešli v pražském Činoherním klubu představitelé různých skupin opozice, aby se dohodli na společném postupu. Ve večerních hodinách byla založena společná platforma, která dostala název Občanské fórum.
Zatímco Praha byla 17. listopadu 1989 na nohou, Ostrava ještě spala, žila poklidný socialistický den. Jen ti, kdo poslouchali rádio Svobodná evropa nebo měli informace od přátel z Prahy, věděli, co se stalo.
Na severní Moravě a ve Slezsku se první organizované akce objevily až tři dny po pražských demonstracích. Tento region změně odolával nejdéle. Ostrava byla plná horníků, dělníků, aspoň to tak sdělovala komunistická strana, takže tady šlo všechno trochu pomaleji. Konaly se zde dokonce demonstrace na podporu komunistů, které v takové velikosti v celé zemi neměly obdobu.
K protestům chartistů, studentů a umělců se postupně přidávali i další lidé, zásadní byl vstup horníků a hutníků do generální stávky 27. listopadu. Stávkový výbor v OKD tehdy vedl Ladislav Vrchovský, dnes člen Zelených v Ostravě, který se do dolů dostal za trest jako odpůrce srpnové invaze v roce 1968. Podle něj bylo nejtěžší místní lidi přesvědčit, že už je čas na změnu.
„Když se ptal Václav Havel: Ostrava nic, co se děje? Říkal jsem: Ostrava je parní válec, my pod ním topíme, tlak musí narůstat, ale jak se rozjede, tak už to nikdo nezastaví. A ono se to rozjelo,“ říká Ladislav Vrchovský.
Po prvních svobodných volbách roku 1990 zasedl Ladislav Vrchvský jako poslanec také do tehdejší Sněmovny lidu Federálního shromážední za Občanské fórum.
